O firmě, v jejímž čele stojí Podnikatel roku Moravskoslezského kraje
Paní před nádražím v Bohumíně mi na otázku, kudy do Lidické ulice, neodpověděla. Ptal jsem se totiž hloupě. Kdybych řekl, že chci do Bochemie, dozajista by mne poslala lávkou přes koleje a bych byl na místě.
Prosperita | 18.4.2006 | rubrika: Úspěch v podnikání | strana: 9
Ani s první vrátnou jsem štěstí neměl. "Za ředitelem vás tudy pustit nemohu, musíte zpátky a kousek vpravo po silnici k Paneláku," řekla. To velké P u paneláku sedí. Na návštěvním lístku to tak stálo a dveře k Ing. Ladislavu Krausovi, generálnímu řediteli společnosti Bochemie s.r.o., který za loňský rok obdržel ocenění Podnikatel roku Moravskoslezského kraje, mi ten kousek papíru otevřel.
* Váš podnik, Bochemie, společnost s ručením omezeným, je od roku 1994 soukromou firmou. Co nám povíte o její historii?
Historie společnosti je už hodně stará. Předloni jsme slavili sto let. Vznikla tedy za Rakouska-Uherska. V té době firma neprodukovala to, co dodává na trh dnes, ale přesto některé tehdejší produkty vyrábíme i v současnosti. Je to konkrétně chlorid zinečnatý, dnes sice vyráběný pouze okrajově, přesto naší firmou nabízený a trhem žádaný.
* Jste předními českými výrobci dezinfekčních a čistících prostředků. Dá se alespoň trochu vymezit segment trhu, na kterém se vaše produkty prosazují?
Především je nutné říct, že jsme malý chemický podnik zaměřený na výrobu chemických specialit. Možná podle počtu zaměstnanců by někdo řekl, že jsme střední podnik, ale typická velikost chemického podniku, který působí celosvětově, je někde úplně jinde, a tak jsme tedy podnik malý. Dodávám však, že podle parametrů Evropské unie nabízející granty jsme už podnikem velkým, tedy bez nároku na granty. Máme například velice úzký segment, kterým je odokujování ušlechtilých ocelí. Z nich se zaměřujeme zejména na nerezové dráty, což už je samo o sobě celosvětově značná specializace. Tím jsme v tomto ohledu ve světě číslo jedna a můžeme tak směle říkat, že naše linky máme postaveny od Spojených států přes celou Evropu až po Jižní Koreu. Obdobnou pozicí se můžeme pochlubit při výrobě materiálů pro alkalické akumulátory. V oblasti čistících a dezinfekčních prostředků pro domácnost se zaměřujeme zejména na náš domácí trh a také na trh sousedního Slovenska. Podnikáme rovněž v dezinfekčních prostředcích pro zdravotnictví a další obory. V oblasti fungicidních přípravků bych se rád zmínil o našem prostředku Bochemit. Pro jeho výborné účinky proti plísním a dřevokazným houbám se široce používá ve stavebnictví nejen u nás a na Slovensku, ale díky naší aktivní obchodní politice také v Pobaltí. Odtud se chceme dostat na ruský trh a pak na trhy těch zemí, kde se staví hodně ze dřeva.
* Devatenáctým rokem děláte ředitele Bochemie s.r.o. Může vás v té funkci ještě něco těšit?
Líbí se mi, když vidím, že lidi baví dělat to, co sami navrhli a připravili, na čem jsme se dohodli, a když to vede úspěšně k cíli. Těší mě, že to tady funguje. Nebylo to tak vždycky a ani moje funkce nebyla pořád příjemná. Nejtěžší to bylo na počátku, když jsme se osamostatnili. Ať jsem si to chtěl nebo nechtěl připouštět, v té době toho hodně záviselo přímo na mně. Skupinka lidí, na kterých tu všechno viselo, byla v prvních letech strašlivě uzoučká. Nyní je už mnohokrát širší a to považuji za veliký úspěch. Právě ono vtažení lidí, co dříve byli jen takoví pasivní vykonavatelé.
* Nyní zaměstnáváte 420 pracovníků. Je těžké koordinovat takový tým?
Není vůbec důležité, jaký počet zaměstnanců řídíte. To, co je v naší firmě nejdůležitější, je uřídit větší počet podnikatelských aktivit, které se jedna od druhé liší. Neděláme jeden homogenní byznys. A to je na řízení to nejtěžší. V naší mateřské firmě máme pět základních aktivit. Dezinfekční a čistící program pro zdravotnictví, instituce a zemědělství, následuje ochrana dřeva a stavebních materiálů, dále pak čistící a dezinfekční program pro domácnost. Tou čtvrtou aktivitou je oblast povrchové úpravy kovů a konečně pátou výroba materiálů pro elektrochemické zdroje proudu. Možná to laik na první pohled nevidí, ale jsou to produkty, které se od sebe strašlivě liší nejen v tom, jak se vyrábí a z čeho se dělají, ale také třeba tím, komu se prodávají a jak se ten prodej podporuje. Tak třeba naše produkty pro domácnost dodávané pod značkou SAVO. Právě pro ně máme typický klasický marketing s mediální podporou, několikastupňovou distribuci a tak dál, jak je tomu běžné u spotřebního zboží. Úplně jinak jsou realizovány naše dodávky chemikálií pro povrchové úpravy v ocelářství pod názvem Feropur. Tady přes naši dceřinou společnost dodáváme nejdříve mořící linku, která slouží k odkujování ocelí, a my následně dodáváme Feropur, který je stěžejním prvkem v procesu moření. To je něco úplně jiného než v případě značky SAVO.
* Nemohu se ubránit otázce, o které určitě tušíte, že ji položím: výše zmíněná značka SAVO. Jak to s ní vlastně bylo?
Se SAVEM jsme jedničkou na trhu, i když jen na českém a na slovenském. Produkt a značka existuje už od sedmdesátých let. V rámci objektivity je třeba dodat, že na západních trzích byl takový přípravek již dříve známý, ale spíše jako bělidlo. Tento rozpor v chápání a použití mimochodem trvá dodnes. Ve Spojených státech je obdobný přípravek braný jako prostředek na praní bílého prádla, u nás ho do pračky lije málokdo. Má se za to, že jde jednoznačně a výlučně o čištění a dezinfekci. Také názory na to, jak vznikla obchodní značka SAVO, jsou minimálně dva. První vychází z toho, že jde o počáteční písmena pojmu sanace vody, druhá verze tvrdí, že jde o francouzské slovo pro čistící mýdlo - savon. Jak to ale bylo doopravdy, se dnes už jen stěží vystopuje.
* Zajímá mě váš názor na roli propagace, reklamy. Dá se vůbec v podmínkách malého chemického podniku realizovat?
Reklama hraje dozajista obrovskou roli, i když díky známosti značky nemusí být investice do ní až tak obrovské. A pokud se to týká naší produktové řady, která je na ní do jisté míry závislá, a jestliže se jedná o naše domácí podmínky, tak to ještě jde. Podíváme-li se ale na věc z mezinárodního hlediska, konkrétně, že bychom chtěli se SAVem vstoupit na velké západní trhy, kde tu značku nikdo nezná, pak jsou naše možnosti velice omezené. Také na tom je vidět, co si může dovolit malý chemický podnik a co si může i v reklamě dovolit jeho obrovitý nadnárodní konkurent.
* Existuje cosi, čím vám úřady či legislativa hází takříkajíc klacky pod nohy?
Je toho strašně moc. Nejen naše legislativa, ale i legislativa Evropské unie vše činí daleko složitějším, než by bylo milé. Kolem nás je stále více a více předpisů, nařízení, směrnic a oznámení a to všechno dusí podnikatelskou svobodu. Neříkám, že nějaká regulace nebo pravidla být nemají, ale už je toho příliš. Těch změn a nařízení, týkajících se z hlediska EU právě chemického průmyslu, je tolik, že jen je usledovat stojí mimořádné úsilí. Ale to by nebylo snad to nejhorší. Špatné je, že nikdo neví, jaká vyhláška nebo nařízení bude platit zítra či za pět let. A to nám nesmírně komplikuje život. My nakupujeme celou řadu chemikálií, ty následně smícháme a tak vzniká náš produkt. Jak máme plánovat rozvoj, když nevíme, co z toho bude, nebo nebude v blízké budoucnosti k dispozici?
* Co byste si ve vaší práci přál do budoucnosti?
Snad aby mě to tu pořád těšilo a aby naše firma šlapala dobře i v době, kdy mě bude potřebovat už jen občas.
Více článků ZDE